Listopad 2014

Citát

17. listopadu 2014 v 16:43 | Lady moon |  Moje nejoblíbenější . . .
Pěkný večer!

Je tu další článek a tentokrát se budeme věnovat mému nejoblíbenějšímu citátu.
Nevím jestli je to konkrétně citát a nebo něco jiného, ale mám ho ráda ;-))

Až se ti někdy bude zdát, že se ti svět rozpadl na kousky, nebreč. Sesbírej střepy a začni se smát, vždyť střepy nosí štěstí!


2. kapitola

16. listopadu 2014 v 17:55 | Lady moon |  Povídky
Sophie se vzbudila s neskutečným pocitem štěstí. Ještě nikdy se tak dobře nevyspala a pořád se jí zdálo jen o koních. Hned jak vstala si zabalila. Teta jí večer zavoala že si s sebou má vzít jen oblečení a nejnutnější věci, protože u ní ve vile všechno je. Rodiče již byli v práci a ona měla celý dům jen pro sebe a letadlo jí mělo letět až večer. Proto si jen vyčistila zuby a v pohodlném oblečení si udělala snídani se kterou si lehla na pohovku k televizi. Nemělo smysl psát její nejlepší kamarádce Amandě, protože ta byla ve škole. Sophie se musela zasmát když si uvědomila, že všichni její spolužáci jsou ve škole. Nejvíce ji pobavily jejich výrazy až jim učitelka oznámí, že se stěhuje a tento rok už do školy nepřijde. Po prázdninách nastoupí na soukromou školu specializovanou na herectví. To jí šlo moc dobře. Tři roky a pů chodila do dramatického kroužku a na všech vystoupeních měla hlavní roli. Tato škola byla v městečku kam se měla nastěhovat. Při zapnuté televizi jí proud myšlenek náhle ustal a soustředila se jen na svůj oblíbený seriál. Čas rychle ubíhal a najednou už by,a čas se připravit na cestu. Její otec přijel z práce dřív aby Sophii odvezl na letiště. Oba její rodiče měli vlastní auto, což bylo dost zvláštní, protože kdyby jezdili spolu, výrazně by ušetřili. Otc jí jen odvezl na letiště a jen tak aby se neřeklo ji doprovodil do letištní haly kde se s ní rozloučil. Sohie si uvědomila, že se jí asi ani nebude stýskat. Tuto myšlenku musela rychle zahnat, protože její letadlo se už chystalo k odletu. V letadle si nasadila sluchátka a poslouchala svou oblíbenu hudbu. Za krátko usnula a vzbudila ji až letuška aby jí řekla že se má připoutat kvůli přistání. Sophie čekala že na ní bude na letišti čekat teta ale tak se nestalo. Sophie našla jen ve vybitém mobilu zprávu, že má jít na nejbližší autobusovou zastávku od letiště, počkat na autobus dvacet dva který ji doveze na autobusové nadraží ze kterého má odjet sto dvacet čtyřkou. Tento autobus ji dveze za město do menšího městečka kde na ni bude teta čekat. Sophie si jen povzdechla. Vzala těžký kufr a šla hledat zastávku. Po nějaké době už seděla v autobusu který ji dovezl k tetě. Na zastávce na ni čekala vyzáblá žena s vystouplými lícními kostmi - její teta. Pozdravily se a tetička začala básnit o úžasném životě který jí čeká a o dalších věcech které Sophii nezajímaly. Počkala tedy než se teta na chvli odmlčí a zeptala se na koně. Najednou se přísná tvář rozjasnila a začala chválit její nejlepší mladou kobylku na které bohužel nemůže jezdit kvůli nepovedené operaci. A proto si Sophii pozvala. Aby se měl kdo starat o Star. To byla ta kobylka. Šli po vyšlapané cestě lesem a tetička vyprávěla o kobylce, o tom jak je úžasná a podobně. Najednou se les rozevřel a obě se dostaly na pašnou cestu. Tou ušli něklik set metrů až se dostaly k řadě domů. Z řady se postupně stalo husté město. Prošly náměstí a pokračovaly dál hlevní ulicí. Sophii přišlo že se zde zastavil čas. Město vypadalo jako za první republiky v čechách, ale naštěstí se mezi domy občas tyčila nějaká luxusní vila, což vypadalo dost vtipně. Sophie doufala že se teta zastaví před jedním takovým stavením dá na snímač otisků prstů dlaň a po ověření dat se otevře brána do krásné zahrady. To se ale naneštěstí nestalo. Polračovaly dál až na konec města, které se opět zužilo v krátký pás domů. Teta se před jedním zastavila. Byla to vila která měla vylámaná okna a i na dálku z ní byl cítit zápach plísně. Sophie se vyděsila. Tetička si jejího výrazu všimla a tak podotkla: "To není můj dům." a otočila hlavu směrem na vilu co stála hned o dva domy vedle. "Mám jen ráda ten výhled." řekla zase a opravdu, vedle hororového domu se rozprostírala louka která se prudce svažovala dolů a za proastí byly vidět hory. Sohie se vzpamatovávala ze svého šoku a podívala se směrem k nvému domovu. Ze zahrady za domem na ní kaoukala nádherná čistě černá kobyla. "To je Star." pronesla tetičla pyšně a vydala se k domu.

1. kapitola

12. listopadu 2014 v 18:14 | Lady moon |  Povídky
Sophii bylo 14 let. Její rodiče s ní málem ani nepromluvili. Když přišli z práce neřekli málem ani ahoj a šli se koukat na televizi. Sophii zkrátka nikdo neměl rád. Spolužáci ve škole jí šikanovali a jelikož byla chytřejší než znudění učitelé na její "výběrové" škole, neměli ji rádi ani oni. Dávali ji samé složité otázky, klidně i z vyššího ročníku. Byla nejčastěji zkoušena před tabulí a jednou dokonce zaslechla se sborovny, jak si o ní učitelé povídají. Samozdřejmé na pozitivně.
Sophie měla dlouhé a lesklé černé vlasy, které byly prostě ideální. I když byla celá zpocená, její vlasy se vůbec neumastily. Většinu nosila dlouhý a tlustý cop, který jí sahal až pod zadek. Všechna děvčata jí za cop tahala a chtěli aby si své vlasy nechaůa ostříhat, protože je s nimi krásnější než ony. Sophia si ale vlasy nikdy nenechala ostříhat. Většinou nosila různé letní šaty nebo sukně. V zimních dnech se oblékala do džínů a dlouhých svetrů.
Každý její den vypadal stejně. Ráno vstala, oblékla se, prošla raní hygienou ani se nenajedla a šla do školy. V hodinách na ni byli hnusní učitelé a o přestávkách zase spolužáci. V létě byli všichni o přestávce venku na hřišti a tak měla Sophie čas si v klidu něco přečíst. Po škole šla domů kde nikdo nebyl doma. Šla tedy do svého pokoje kde si udělala úkoly a naučila si vše potřebné. Po této povinnosti měla ještě 4 hodiny než rodiče přišli domů. Měli zaměstnání 200 kilometrů od domova. Sophie se většinou koukala na televizi nebo si psala se svou nejepší a jedino kamarádkou která se naneštěstí odstěhovala na Floridu.
Jeden den se ale od ostatních výjmečně lišil. Když přišla domů byli rodiče doma. Měla dnes narozeniny ale rodiče s kvůli tomu nikdy "nekazili" den. Sophie většinou našla ráno před postelí určitou částku peněz za které si něco koupila. Dnes ale žádný dárek nenašla. Myslela si že odiče zapomněli. Proto ji překapilo že ji rodiče bezeslova podali obálku s dopisem. Sophie si ji vzala a otevřela ji. první co vyndala byla letenka do Frankfurtu. Druhá a poslední věc byl dopis napsaný úhledným písmem její tetičky. v dopise stálo, že zve Sophii aby se přestěhovala k ní do její vily na vekově kam se nedávno přestěhovala. Prý má pro Sophii zvláštní dárek k narozeninám. V dopise už nic víc nebylo. Jenom podpis. Sopie se nechápavě podívala na rodiče. Ti jí podali zvláštní fotografii. Když se na ní Sophie podívala zjistila že na fotce je KŮŇ!!!!!!!! Štastně se podívala na rodiče kteří jen obrátili oči v sloup a jen tak mimochodem prohlásili: "Jelikož za týden začínají prázdniny, omluvili jsme tě na tu dobu ze školy. Příští školní rok nastoupíš na školu ve Frankfurtu."
Když šla Sophie spát uvědo ila si že to bude její první noc kdy se nebude bát že jí její nepřítelkyně ve škole něco provedou. Poslední myšlenka kterou si uvědomila byla: KŮŇ
 

Šílený nápad

8. listopadu 2014 v 17:17 | Lady moon |  Aktuálně o blogu
Všimla jsem si že v poslední době se na mém blogu objevují jen články ve kterých se vypisuji ze svých problémů a myšlenek. Proto jsem si řekla že začnu psát články s nějakou úrovní.

Jediné co mě napadlo bylo to že budu psát povídky. Fakt šílený nápad. Jen aby jste rozuměli, já asi moc neumím psát povídky. Ale rozhodla jsem se to risknout, takže vám oficiálně oznamuji, že začnu psát povídku na pokračování a protože nemám skoro žádnou fantazii, rozhodla jsem se požádat VÁS o návr na téma.

Napište mi do komentářů o čem by měla být moje "kniha" a nápad co se mi bude nejvíce líbit si vyberu a použiju.
Pravděpodobně do toho ještě zakomponuji koně a připrave se že to asi nebude žádný happy end ;-)

To je pro dnešek vše, mějte se hezky


Lady moon

Staré zvyky

7. listopadu 2014 v 19:10 | Lady moon |  Témata týdne
Když se řekne sousloví "Staré zvyky" vybaví se mi takové věci jako třeba vynášení zimy nebo Vánoční zvyky které jsou u nás už po staletí. A spousty dalších takových jako třeba pomlázka o velikonocích nebo Hubertská jízda.

Po bližším promyšlení mě stále nic smysluplného nenapadá a myslím si že asi nejsem jediná.

To byl takový kraťoulinký článek protože jak si můžete přečíst v mém předposledním článku, pořád přemýšlím o hovadinách a na normální věci tam už nezbylo místo. (to as vysvětluje těch několik trojek z minulého týdne)

Moje zvláštní pocity

7. listopadu 2014 v 19:04 | Lady moon |  Já :)
Poslední dobou se čím dál tím víc ponořuji do svých myšlenek a přemýšlím o naprostých kravinách ;-))
Myslím třeba na to jaké by to bylo kdybych byla oblíbenější než momentálně jsem, kdyby mě lidi ze třídy nepovažovali za naprostého *********** a ***********.
Mých prapodivných myšlenek je opravdu docela dost a proto se tu s nimi nebudu moc vypisovat.

Ani nevím proč tento článek vůbec píšu. Třeba se jen potřebuji vypsat a podělit se o své myšlenky s někým jiným, a nebo je to jen proto, že jsem dlouho nenapsala žádný článek a mám z toho depku :-)))

Tak či onak, jsem ráda že jste zavítali na tento blog a určitě nikdo neshledal tento článek zajímavý a nebo nějak užitečný pro lidskou populaci která spěje k zániku (ano opravdu jsem toho názoru, že se tu buď všichni povraždíme a nebo se nám z těch našich splodin úlně rozpustí atmosféra ...)

Zatím ahoj a nashledanoz u dalšího článku

Lady moon

Moje sny

1. listopadu 2014 v 18:27 | Lady moon |  Já :)
Ahoj! Jestli čtete tento článek a ještě jste ho nezavřeli, znamená to že jsem jedni z mála lidí kteří se zajímají o moje sny o kterých ostatně tento článek bude. Dozvíte se zde mých pět přání. některé nemají šanci se splnit ale jiné zase ano. No posuďte sami.

1) Stát se moderátorkou událostí na ČT 1
2) Najít si kluka, který bude romantický, pozorný atd. a zůstat s ním až do smrti i s naší láskou
3) Zlepšit si známky (poslední dobou vše vořu)
4) Setkat se s Louisem Tomlinsonem
5) Stát se úsoěšnou blogerkou


Pište mi do komentářů jestli mám nějakou naději na splnění mých snů nebo ne.
Díky za to že jste obětovali svůj čas a přečetli si tento článek.

Lady moon

P.S. pište mi do komentářů co bych měla na svém blogu vylepšit, děkuji ;-)